Emil Cina – Four Poems

Amaro lav

Amare laveha dživen
o Roma jekheha jileha.

Phen mange, daje, savo
dživipen amen esas,
te le Romen phuvori
na sas.

Phuvori na sas, miro čhavo,
ča barendar droma,
pal lende bacht rodenas
savore Roma.

Ďives le ďives rodenas,
o Roma pal o droma
pengere apsa mukenas.

La jaghaha o čhavore
raťi vakerenas,
raťuno brišind andro suno
bacht lenge anelas.

Čhavo miro! Dživ khameha
the romane jileha,
tire apsa imar ňikaske
tu na deha.

Naše slovo

V společném slově žijí
Romové sjednoceni.

Řekni mi, mámo,
jak jsme žili,
řekni, proč neměli jsme
vlastní zemi?

Zemi jsem neměli, dítě moje,
jen kamenité cesty,
na těch Romové hledali
svoje štestí.

Den za dnem jsme je hledali,
slzy nám na té pouti
z očí padaly.

S ohýnky děti si
po nocích vyprávěly,
sny v nočním dešti jim
kus štestí přinášely.

Synáčku můj! Jdi životem
jako Rom, ve sluneční záři.
Ať slzy nikdy nemusejí téct
po tvé tváři.

 

Dar

Dar dikhel duje jakhenca.
Phuro murš bešel paše skamind,
vakerel: So ela?
So ela amenca?

Terňi romňi le čhavores
pro vasta zasovel,
andro kher la moľaha
dareko vakerel.

O jakha dikhen andre kaľi rat,
na paťas ňikaske.
Tu o maro pale ďivesa rodes,
ko čačipen tuke dela –
užares, so ela? So ela?

E balval amen lel peha pal koďi kaľi phuv. O asaben, giľori amenge lel… Phen mange soske, Devla? Ča phen!

Strach

Strach se dobře dívá.
Starý muž od stolu
řekne: Co bude?
Co s námi bude?

Mladá žena děťátko
na rukou uspává,
Uvnitř s kořalkou
si někdo vykládá.

Oči vyhlíží do tmavé noci,
nikomu nevěříš.
Den po dni sháníš kousek chleba,
kdo se tě zastane –
co bude, čekáš. Co bude?

Vítr nás bere s sebou
k té černé zemi.
Náš smích, písničku naši
odvívá… Proč jenom, Bože?
Prosím odpověz!

 

Bacht

Dikhav romano gavoro,
leskero drom,
o apsa andro jilo me garuďom.

Brišind anel baro paňi,
andro khera dukh.
Vareko phenel: Buťi nane,
Deloro miro, ča sasťipen muk!

Kaj o bacht pes našaďa,
kaj la arakhava?
O paňi čuľol, peha lel
rozčhiďi loľi mol.

E bacht phenel: Užarava,
kaj o paňi mutno sa
pal o droma sdžala.
Paľis savorenca pal ma
vakerava.

Štěstí

Vidím vesničku romskou,
cestu k nám,
a slzy v hloubi srdce ukrývám.

Za deštěm jde velká voda,
po osadě strach.
Řek‘ někdo: Práci nikdo nedá,
Bože náš dobrý, neopouštěj nás!

Kam se štěstí ztratilo,
kde je najdeme?
Voda se valí, rozmývá
rozlité rudé víno.

Štěstí řeklo: Budu čekat,
dokud z cest se všechen kal
s vodou neodplaví.
Potom si s každičkým
Povyprávím.

 

z veršů pro děti:

* Kaľi, kaľi mačkica
denašel andro veš,
ňikaj me tut na mukhava,
šukar kadaj beš.7

* Bešel, rovel čhajori,
khosel peske jakhori,
de man, mamo, babkica,
sivav lake rokľica.8

* Ašaren pes luluďa,
kas hin šukareder
e rokľa.

Dokeriben baro,
me som parňi u me šargi,
e ľoľi chal choľi.

O kham asal,
pale prajtin paňeskeri
apsori peľa,
e balval le luluďen
andro kheľiben
savore iľa.

Hádaly se květinky,
kterápak z nich má
nejhezčí sukýnky.

Já jsem bílá a já žlutá,
červená, ta zlostí puká.

Slunce se jim směje,
z listu rosa spadla,
vítr kolem poletoval,
se všemi si zatancoval.